Skoro každý to zná: tiché broukání popěvku při práci, hukot „mmm”, který vám samovolně unikne, když se soustředíte, nebo protáhlé Óm na konci jógové či dechové lekce. Vypadá to jako neškodná drobnost, spíš zlozvyk než technika. Jenže právě v tu chvíli se ve vašich nosních dutinách odehrává měřitelná chemická změna. A není malá: jde o mnohonásobný rozdíl, ne o pár procent.
V SOMA DECH® patří práce s hlasem (broukání, tónování, zpívané mantry jako Aum nebo Óm na výdechu) mezi základní stavební kameny lekcí. Je to duchovní a zvuková praxe se staletou tradicí, a taky ji tak většina lidí bere: jako rituál, ne jako fyziologii. Málokdo ale tuší, že kus téhle praxe má i solidní, změřený podklad v tom, co se odehrává ve vašich nosních dutinách. Ukážu vám, co je na tom doložené a co je zatím jen rozumná hypotéza. Na konci si pak jedno konkrétní cvičení s broukáním a mantrou sami vyzkoušíte.
Nos, který si nepřetržitě vyrábí vlastní plyn
Než se dostaneme k broukání, potřebujete znát jednu věc o vlastním nose. Ve vedlejších, takzvaných paranazálních dutinách (v tvářích, nad očima, mezi nimi) si tělo samo nepřetržitě vyrábí oxid dusnatý (NO). Není to jed ani odpadní plyn. Je to signální molekula, kterou si buňky ve výstelce dutin produkují samy, a je jí tam překvapivě hodně: koncentrace se blíží nejvyšším hodnotám, jaké se jinak měří jako znečištění ovzduší [1]. Nos je v tomhle ohledu malá chemická továrna, o které většina lidí nemá tušení. Má tam i praktický účel: působí baktericidně a bakteriostaticky, tedy pomáhá udržovat prostředí v dutinách sterilní [1].
Za normálních okolností tenhle plyn odtéká z dutin do nosní dutiny pomalu, tichým prouděním při běžném klidném dýchání. Nikdo si toho nevšimne, protože se to děje pořád, na pozadí, bez ohledu na to, jestli o tom víte. A tady přichází první aha moment.
Klíčová myšlenka
Vedlejší nosní dutiny si nepřetržitě vyrábějí oxid dusnatý. Klidný výdech ho z dutin odvádí jen pomalu. Jakmile ale vzduch v nose rozechvíte broukáním nebo táhlým tónem jako „mmm" na konci Óm, proudění mezi dutinou a nosem se zrychlí a plyn se uvolní řádově rychleji: ve studii patnáctkrát rychleji než při tichém výdechu [2].
Ten patnáctinásobek není odhad ani zaokrouhlení. Naměřili ho na deseti zdravých dobrovolnících, kteří střídali tichý výdech a broukání, a nazální NO se pokaždé vyšplhal na podobnou násobnou hodnotu [2]. Vysvětlení je celkem prozaické: broukání rozkmitá vzduch v malém otvoru, kterým dutina komunikuje s nosem, a tohle kmitání promíchá vzduch mezi dutinou a nosem mnohem rychleji, než to zvládne obyčejné, plynulé proudění při tichém dýchání.
Přesně tohle se fyzicky odehrává, když v SOMA kruhu skupina společně táhne Aum nebo Óm a poslední, uzavřené „m” nechá doznít jako broukání. Z pohledu dýchacích cest jde o fyzicky týž princip, jaký testovaly tyhle studie: zavřená ústa, rozechvělý vzduch, zrychlený výdej NO z dutin do nosu. Mantra tady není jen symbol. Je to konkrétní dechový úkon s měřitelným otiskem.
To je vlastně dost vzácná shoda. Málokdy se stane, že stejný fyzický pohyb, který skupina lidí dělá při zpívání mantry na lekci, je zároveň přesně to, co vědci měřili v laboratoři speciálním přístrojem na výdech. Většina spojení mezi starými dechovými technikami a moderní fyziologií bývá mnohem volnější a nepřímější.
Než se necháte unést a zkusíte broukat deset minut v kuse v naději na ještě větší efekt, jedna důležitá poznámka k tomu, jak to celé funguje:
Past, na kterou se snadno zapomíná
Zásoba oxidu dusnatého v dutině není nekonečná. Jeden broukavý výdech vyvolá velký počáteční vrchol NO, po kterém následuje pokles: dutina se na chvíli „vyprázdní". Při opakovaném broukání vrchol postupně klesá a teprve po třech minutách ticha se plně obnoví [3]. Jinými slovy: víc broukání ještě neznamená úměrně víc NO. Lepší je broukat v kratších vlnách s pauzami než donekonečna v jednom tahu.
Proč by vás to vůbec mělo zajímat
A proč by mělo záležet na tom, kolik NO si z dutin vydýcháte? Protože plyn, který se v nose uvolní, se s dalším nádechem vrací zpátky dolů, do plic. Tam působí jako místní vazodilatátor: mírně rozšiřuje cévy v plicním řečišti a zlepšuje poměr mezi tím, kolik vzduchu se do daného místa plic dostane, a kolik tam protéká krve. Zjednodušeně řečeno: v místech plic, kam se vzduch dostane snadno, ale krve tam proteče málo, se velká část kyslíku z nádechu „ztrácí” nevyužitá. Když oxid dusnatý přitáhne do stejného místa víc krve, ten nepoměr se srovná. Prakticky to celé znamená lepší okysličení krve. U pacientů, kterým lékaři přidali do vdechované směsi i vzduch z nosu, tedy i s jeho NO, stoupl tlak kyslíku v krvi o zhruba 18 procent [4]. Autoři z toho usuzují, že nosní dýchání má oproti dýchání ústy fyziologickou výhodu právě proto, že do plic přivádí i tenhle nosní NO.
Tady je ale na místě opatrnost. Studie s oněmi 18 procenty se dělala zčásti na intubovaných pacientech, ne na lidech, kteří si zdravě broukají mantru na koberečku [4]. Řetězec „broukáte Óm, uvolníte víc NO z dutin, o něco líp okysličíte tkáně během lekce” je fyziologicky rozumná a pravděpodobná úvaha. Jako celek ale zatím nebyl přímo prokázaný experimentem, který by broukání a okysličení měřil naráz. Držme ho tedy jako hypotézu, ne jako hotový důkaz.
Broukání není jen ozvláštnění zpěvu. Je to jedna z mála chvil za den, kdy si vědomě zrychlíte výdej plynu, který si tělo jinak potichu vyrábí samo. A věda to dnes umí změřit.
Co věda zatím neřeší: klid a sounáležitost
Fyziologie NO ale vůbec neřeší ten druhý, možná hlavní důvod, proč se broukání a mantrování v duchovních i dechových tradicích drží celá staletí: pocit klidu a sounáležitosti, který lidé po společném zpěvu nebo broukání popisují. Tohle je poctivé nazvat anekdotou, ne doloženým faktem. Nejde o měření, ale o opakovanou zkušenost cvičících napříč kulturami: sborový zpěv, mantrování mnichů, kirtan i SOMA kruhy, kde skupina společně drží tón. Někteří to popisují jako pocit usazení v těle, jiní jako ztišení vnitřního hlasu, další prostě jako radost ze sdíleného zvuku s ostatními lidmi v kruhu. Přesně tahle zkušenost je jeden z důvodů, proč práce s hlasem v SOMA DECH® vůbec existuje, dávno předtím, než to vůbec někdo změřil v laboratoři. Fyziologie nosního NO tenhle pocit klidu nevysvětluje a ani se o to netváří. Je to jiná, samostatná rovina praxe. Změřitelná chemie v nose a subjektivní zážitek klidu vedle sebe klidně obstojí, jen je poctivé je nesměšovat a netvářit se, že jedno dokazuje druhé.
Cvičení: broukaný výdech s mantrou
Chcete si to vyzkoušet sami? Stačí pár minut a klidné místo.
Praxe: Broukaný výdech s mantrou
- Sedněte si zpříma, ruce volně v klíně, oči zavřené. Pár vteřin jen tiše dýchejte nosem a nechte tělo zklidnit.
- Normálně se nadechněte nosem, ne zhluboka, jen tak, jak je vám přirozené.
- Na výdechu zavřete rty a nechte znít táhlé „mmm", případně celé „Aum" nebo „Óm", kde poslední uzavřené „m" necháte doznít jako broukání.
- Broukejte, dokud je vám to příjemné, pak nechte zbytek výdechu doznít potichu. Netlačte na sílu ani délku tónu.
- Normálně se nadechněte nosem a zopakujte. Udělejte 5 až 8 broukavých výdechů.
- Po posledním výdechu chvíli jen tiše seďte a všímejte si jemné vibrace nebo tepla ve tvářích, v čele a kolem nosu. To je rezonance dutin, na kterou celé cvičení míří.
Klidně to zkuste jako samostatnou minutku před prací, nebo jako přípravu na delší dechovou či mantrovou praxi. V SOMA kruzích se to obvykle dělá společně a nahlas, doma klidně sami a potichu. Princip zůstává stejný. Chcete-li broukat víc sérií za sebou, mezi nimi si podle poznámky výš dopřejte pár minut klidného dýchání, ať mají dutiny z čeho zase uvolňovat.
Poctivá brzda
Broukání a práce s hlasem jsou příjemný doplněk dechové praxe, ne náhrada odborné péče. Pokud máte akutní zánět dutin, ušní potíže nebo se při broukání necítíte dobře, cvičení vynechte a poraďte se s lékařem nebo zkušeným instruktorem.
Co si z toho odnést
Broukání a mantry stojí na dvou nohou zároveň. Jedna je stará jako lidský zpěv sám: pocit klidu, ztišení mysli a sounáležitosti se skupinou, který si žádné měření zatím nekoupí a ani nemusí. Druhá je mladší, ale konkrétní: měřitelná chemie ve vašem vlastním nose, která se změní v okamžiku, kdy začnete broukat. Nemusíte věřit ani jedné z nich naslepo. Stačí to vyzkoušet a všímat si, co se s vámi doopravdy děje. Ten pocit tepla ve tvářích je totiž stejně reálný jako číslo ve studii. Obojí patří k sobě a obojí má ve vaší praxi místo.
Pokud vás zajímá, jak se práce s hlasem a broukání propojují s dechovou praxí v SOMA DECH®, ozvěte se mi na vstupní konzultaci. Probereme, jak by to mohlo sedět zrovna vám.
Zdroje
- Lundberg, J. O. N. a kol. (1995): objev vysoké produkce NO v paranazálních dutinách. Nature Medicine 1(4):370–373. PubMed
- Weitzberg, E.; Lundberg, J. O. N. (2002): broukání zvyšuje nazální NO patnáctinásobně. American Journal of Respiratory and Critical Care Medicine 166(2):144–145. PubMed
- Maniscalco, M. a kol. (2003): mechanismus a limity uvolňování NO při broukání. European Respiratory Journal 22(2):323–329. PubMed
- Lundberg, J. O. N. a kol. (1996): vdechovaný nosní NO zlepšuje okysličení v plicích. Acta Physiologica Scandinavica 158(4):343–347. PubMed
