Naprostá většina lidí, kteří se chystají poprvé na holotropní dýchání, si přípravu zúží na dvě otázky: co si obléct a jestli se najíst. Jsou to rozumné otázky, ale řeší jen tu snazší půlku. Ta druhá, důležitější půlka se týká toho, co uděláte s hlavou předtím, než sezení začne, a hlavně co uděláte se sebou, až skončí a vy odejdete domů.
Právě tahle druhá půlka se v přípravě nejčastěji vynechává, a je to škoda. Sezení samo o sobě trvá jen pár hodin, ale to, jak zážitek zpracujete v následujících dnech, rozhoduje o tom, jestli vám nakonec něco dá, nebo jen zůstane jako silný, ale nesrozumitelný dojem. V tomhle článku projdeme obě půlky: co si připravit dopředu a jak se o sebe postarat, když sezení skončí. Ať jdete na svoje úplně první sezení, nebo se vracíte po čase, oboje se vyplatí brát stejně vážně.
Co vás čeká a proč se na to vyplatí připravit
Než se pustíme do konkrétních rad, je dobré vědět, do čeho vlastně jdete. Holotropní dýchání kombinuje zrychlené a prohloubené dýchání vedené jako plynulý okruh, kdy nádech bez pauzy přechází ve výdech, s evokativní hudbou. Celý proces i s přípravou a dozníváním trvá zhruba dvě až tři hodiny [1]. Odehrává se v páru: jednou jste v roli dýchače a procházíte procesem, podruhé jste sitter a hlídáte kolegu vedle sebe [1]. Před začátkem si sundáváte brýle a šperky a po celou dobu platí, že kdykoli chcete zpomalit nebo zastavit, stačí slovo „Stop“ [1].
Z týhle základní kostry sezení plyne většina toho, na co se má smysl připravit: budete dlouho ležet na zemi, dýchat mnohem intenzivněji než obvykle a pouštět kontrolu, kterou běžně držíte. Tělo na to reaguje. A přesně proto dává smysl přijít lehce najedení, pohodlně oblečení a s hlavou, která ví, že cílem není nic „zvládnout“, ale nechat věci přijít.
Řada lidí si přípravu představuje jako seznam věcí, které se dají „zařídit“, a tím mít hotovo. Ve skutečnosti je z poloviny vnitřní: přijmout, že na pár hodin pustíte kontrolu a proces povede dech a hudba, ne vy. Jídlo, oblečení a pitný režim jsou jen rámec, do kterého se tahle ochota vejde snáz.
Jídlo a pití: lehce, ne na plný žaludek
S jídlem před holotropním dýcháním platí podobné pravidlo jako před jakýmkoli náročnějším pohybem: těžké, tučné nebo velké jídlo těsně před sezením vám bude ležet v žaludku přesně ve chvíli, kdy budete ležet na zádech a intenzivně dýchat. Zvolte radši lehčí jídlo s dostatečným odstupem před začátkem, alkoholu se vyhněte i den předem. Lehké jídlo v praxi znamená spíš zeleninu, ovoce nebo něco menšího na zub, ne velký oběd o dvou chodech. Pokud běžně pijete hodně kávy, ten den to s ní spíš nepřehánějte, silné dýchání a nervozita z kofeinu se dohromady nesnášejí dobře.
Pitný režim řešte stejně jako kterýkoli jiný náročnější den: pijte dostatek vody před sezením i po něm. Během samotného procesu se nepije, takže žízeň je lepší mít vyřešenou předem, ne až v průběhu.
Co na sebe a co si vzít s sebou
Oblečení řešte podle toho, co budete tělem celou dobu dělat: ležet, dýchat, hýbat se, možná se na konci nechat jemně dotknout, pokud v těle zůstane napětí a vy s tím budete souhlasit [1]. Vyhněte se těsným páskům, podprsenkám s kosticí nebo čemukoli, co škrtí v pase, dlouhé ležení a hluboké dýchání v takovém oblečení není příjemné. Funguje osvědčený princip vrstev a pohodlí:
Co se hodí mít na sobě a u sebe
- Volné, pohodlné oblečení, ve kterém se dá ležet i hýbat, ideálně ve vrstvách, protože se tělesná teplota během procesu mění.
- Ponožky nebo teplejší oblečení na nohy, na podlaze bývá chladněji, než byste čekali.
- Bez šperků a pokud možno bez brýlí či kontaktních čoček: před sezením si je stejně sundáváte [1].
- Vlastní láhev na vodu.
- Něco malého na zápis nebo kreslení, pokud budete chtít zážitek hned po sezení zachytit.
Co přesně bude k dispozici přímo na místě, se vždy dozvíte předem od facilitátora nebo na úvodní konzultaci.
Jak si nastavit hlavu: záměr, ne úkol ke splnění
Nejčastější chyba v přípravě není špatné oblečení, ale představa, že si sezení musíte nějak „zasloužit“ nebo že musíte předem vědět, co se stane. Holotropní dýchání pracuje s důvěrou, že psychika sama nejlíp ví, co potřebuje zpracovat a jakým tempem, a facilitátor vás proto vede nedirektivně, aniž by cokoliv předem určoval [1]. Nemusíte přicházet s jasným zadáním typu „chci vyřešit tenhle konkrétní problém“. Klidně přijdete jen se všeobecnou otevřeností, a to je stejně platný začátek jako přesně formulovaná otázka.
Klíčová myšlenka
Záměr před sezením nemá být úkol s pevným výsledkem, ale spíš otevřená otázka nebo oblast, které se chcete věnovat. Konkrétní obsah zážitku necháváte na procesu samotném, přesně to znamená důvěra ve vnitřní léčitel, na které holotropní dýchání staví [1].
Než sezení začne, dejte si pár minut v tichu a v klidu zformulujte, co vás v životě teď zajímá nebo tíží, aniž byste čekali konkrétní odpověď. Může to být jedna věta, jedno slovo, nebo jen ochota nechat se překvapit. Nic z toho se nemusí „splnit“ doslovně. Zrychlené dýchání a hudba dělají svoje bez ohledu na to, jak přesně záměr zformulujete.
Nejlepší příprava na holotropní dýchání není dokonalý seznam věcí v tašce. Je to ochota pustit kontrolu na pár hodin a pak si dát stejně tolik prostoru na to, abyste zážitek v klidu dozpracovali.
Po sezení: tělo, mandala a sdílení pokračují i doma
Dozvuk sezení začíná ještě v sále. Jakmile se dech sám zklidní, facilitátor podle potřeby nabídne krátkou práci s tělem na uvolnění zbylého napětí, vždy jen s vaším souhlasem [1]. Pak přichází kreslení mandaly a sdílecí kruh, ve kterém každý krátce řekne, co prožil [1]. Tahle část procesu, sdílení a zpracování, je stejně důležitá jako samotné dýchání, protože zážitku dává tvar a místo [1].
Jenže integrace touhle chvílí nekončí, jenom se přesouvá z místnosti do vašeho běžného dne. Pokud po sezení hned sedáte za volant nebo spěcháte na další program, dejte si radši chvíli navíc: přechod z tak intenzivního stavu zpátky do běžného fungování chce čas, i když se navenek cítíte v pořádku. A tady příprava pokračuje dál, tentokrát jako péče o sebe.
Dny po sezení: nespěchejte zpátky do běžného provozu
Fyzická únava po sezení je normální, dopřejte si ji. Naplánujte si zbytek dne bez náročných povinností, pokud to jde, a nejlépe i den poté. Tělo bude potřebovat odpočinek a jídlo, na které máte chuť, ne to, co „má být zdravé“.
Emočně bývá po sezení člověk otevřenější, než je zvyklý, a to není chyba. Je to přesně ta část procesu, která dělá práci. Dejte si čas, než se z toho stavu vrátíte do běžného tempa:
Co pomáhá integraci v dalších dnech
- Zapište si zážitek nebo si o něm s někým promluvte, dokud je čerstvý.
- Odložte zásadní rozhodnutí o pár dní. Silný zážitek dokáže na chvíli zkreslit, co se zdá naléhavé.
- Dopřejte si klidnější pohyb, procházku, spíš než náročný trénink.
- Nebojte se, když o den až dva později přijdou i méně příjemné pocity. Patří k integraci stejně jako ty příjemné.
Pokud se i po pár dnech necítíte dobře, nebo vás něco ze zážitku dál silně zaměstnává, není důvod to řešit sami. Ozvěte se facilitátorovi, se kterým jste sezení absolvovali, popovídat si o tom bývá samo o sobě úlevné.
Kdy se poradit předem s odborníkem
Holotropní dýchání je intenzivní technika práce s dechem a psychikou, ne léčba a ne náhrada odborné péče. Pokud máte jakékoli zdravotní obtíže, jste těhotná, zotavujete se z operace nebo úrazu, léčíte se s psychiatrickou diagnózou nebo berete léky ovlivňující srdce či krevní tlak, probeřte účast předem s facilitátorem a v případě pochybností i se svým lékařem. Nic z toho neřešte na poslední chvíli přímo na místě.
Co si z toho odnést
Příprava na holotropní dýchání nekončí u otázky, co si vzít na sebe a co sníst k obědu. Lehké jídlo, pohodlné oblečení a otevřený záměr místo pevného cíle vám pomůžou dobře začít. Ale to, jak se o sebe postaráte v hodinách a dnech po sezení, tedy odpočinek, čas na zpracování a žádný spěch zpátky do provozu, rozhoduje minimálně stejnou měrou o tom, co si ze zážitku nakonec odnesete.
Pokud si nejste jistí, jak se na svoje první, nebo další, sezení připravit, nebo jestli je pro vás holotropní dýchání vůbec vhodné, ozvěte se mi na vstupní konzultaci. Probereme to spolu a domluvíme se, na co se soustředit.
Zdroje
- Grof, S.: Cesta psychonauta I; Holotropic Breathwork (2. vydání); interní seminářové manuály, procedurální podklad k technice sezení (rámec dýchač/sitter, princip dýchání, hudba v pěti fázích, role facilitátora, bezpečnostní prvky, práce s tělem, mandala a sdílení).
