Co když ta nejtěžší zkušenost vašeho života proběhla dřív, než jste uměli říct první slovo? Psychiatr Stanislav Grof tvrdí přesně tohle: porod je podle něj nejhlubší trauma, jaké člověk zažije, a tělo si ho pamatuje „do nejmenších detailů až na buněčnou úroveň” [1].
Z týhle myšlenky vychází jedna z nejznámějších částí jeho mapy psychiky: čtyři bazální perinatální matrice. Podíváme se, co přesně znamenají, jak souvisí se čtyřmi fázemi porodu a proč se s nimi lidé podle Grofa setkávají právě při holotropním dýchání.
Rovina mezi vzpomínkou a mýtem
Grof dělí nevědomí do několika vrstev. Nejblíž povrchu je biografická rovina, tedy vzpomínky z vašeho života tak, jak je znáte. Hluboko pod ní leží transpersonální rovina, kde prožitek přesahuje hranice jednoho těla a jednoho příběhu. A mezi nimi je vrstva, které Grof říká perinatální, z řeckého peri („kolem”) a latinského natalis („týkající se porodu”) [1].
Tahle rovina je zvláštní tím, že mísí obojí najednou. Váže se ke konkrétní fyzické události, k vašemu vlastnímu porodu, ale prožívá se v symbolech, které přesahují osobní vzpomínku: boj, smrt, znovuzrození, peklo, ráj. Grof tenhle prostor rozdělil na čtyři matrice, čtyři odlišné „nálady” nevědomí, z nichž každá odpovídá jedné fázi před porodem nebo během něj.
Sám na to nepřišel úplně od nuly. Myšlenku, že porod člověka psychologicky formuje, zavedl už ve dvacátých letech minulého století Otto Rank pod pojmem trauma zrození, a Grof na ni navázal. Poprvé ji rozpracoval do podoby matric v knize Realms of the Human Unconscious z roku 1975 [2], později v ještě podrobnější podobě v Cestě psychonauta [1].
Klíčová myšlenka
Čtyři bazální perinatální matrice (BPM I až IV) odpovídají čtyřem obdobím kolem porodu: klidu v děloze před jeho začátkem, prvotním kontrakcím se zavřeným hrdlem, průchodu porodním kanálem a samotnému narození. Podle Grofa se otisk každé fáze uchovává v nevědomí a může se znovu vynořit v silných zážitcích, mimo jiné při holotropním dýchání.
BPM I: jednota, než začal boj
První matrice patří k období, kdy porod ještě nezačal, k nerušené existenci v děloze. Plod v ní nerozlišuje mezi „já” a „svět”, nemá žádné hranice. Když se tahle matrice ozve v holotropním zážitku, typicky přichází jako pocit splynutí s oceánem, s vesmírem, s přírodou. Bezmezný prostor, klid, kosmická jednota. Grof tomuhle stavu říká apollónská, neboli oceánická extáze [3].
Jenže ne každé těhotenství je klidné. Pokud bylo něčím narušené, třeba hrozícím potratem nebo jinými komplikacemi, stejná matrice se může ozvat úplně opačně: jako temné, plíživé ohrožení, otrávená voda, tušení blížící se katastrofy [3].
BPM II: bez východiska
Druhá matrice odpovídá první klinické fázi porodu. Děloha se už stahuje, ale hrdlo je pořád zavřené. Plod je stlačovaný, dochází mu kyslík a nemá kudy uniknout [4].
Z celé čtveřice jde o nejtěžší zážitek. Lidé ho popisují jako vtažení do obřího víru nebo pohlcení netvorem, jako sestup do podsvětí, ze kterého není cesta ven. Objevuje se prožitková trojice: strach ze smrti, strach ze zešílení a strach, že se člověk už nikdy nevrátí zpátky [4]. Grof tuhle matrici přirovnává k tomu, čemu křesťanská mystika říká temná noc duše, a k Jungovu obrazu noční plavby po moři [4].
Bolest, která nikam nevede, se prožívá jako peklo. Stejná bolest, která má směr a konec, se prožívá jako boj. A boj se dá vyhrát.
BPM III: boj, který má směr
Ve třetí matrici, která odpovídá druhé klinické fázi porodu, se hrdlo otevře a plod je vypuzován porodním kanálem. Tlak i dušení pokračují, ale k bezmoci z druhé matrice přibývá něco zásadního: pohyb vpřed. Tohle už není nekonečné utrpení bez smyslu, je to zápas, který někam směřuje [5].
Proto se prožitky spojené s touhle matricí liší od těch z BPM II tak silně. Místo pekla připomíná spíš očistec: titánské souboje, sopky, bouře, obrazy kosmického střetu světla a tmy. Grof tenhle typ prožitku nazývá dionýská, neboli vulkanická extáze, protože leží přesně na hranici mezi utrpením a slastí [5]. Těsně před vyvrcholením se v symbolice často objevuje oheň, obraz očisty a fénixe, který z popela povstává znovu [5].
BPM IV: znovuzrození
Čtvrtá matrice odpovídá třetí klinické fázi porodu: samotnému narození a přerušení pupeční šňůry. Tlak náhle povolí a přijde exploze úlevy.
Grof tvrdí, že když se tahle matrice objeví při holotropním zážitku, neprožívá se jen jako fyzická vzpomínka na porod, ale jako psychospirituální smrt a znovuzrození: neumírá tělo, ale stará představa o tom, kdo jsem a jaký je svět [6].
Popisuje, že těsně před touhle změnou se objevuje silná, všeprostupující úzkost a pocit blížící se katastrofy, jako by šlo o pád na úplné dno. Hned po něm přichází obrat: vidění jasného bílého nebo zlatého světla, duhová spektra a podle Grofa i setkání s postavou, kterou nazývá Velkou Matkou Bohyní. Následuje pocit vykoupení a úlevy [6].
Grof k tomu dodává jednu podmínku: tenhle léčivý průběh se podle něj objevuje hlavně tehdy, když porod nebyl extrémně vyčerpávající ani silně tlumený anestezií. Silná porodní anestezie podle něj naopak může později vytvořit sklon k závislostem a útěku do změněných stavů [6].
Proč se to týká holotropního dýchání
Grof tvrdí, že perinatální matrice nejsou izolované vzpomínky, ale propojují se s pozdějšími zážitky podobného emočního ladění, takzvanými systémy COEX, i s obrazy z transpersonální roviny stejné kvality: BPM I s archetypem ráje, BPM II s archetypem pekla, BPM III se symbolikou boje a ohně, BPM IV se zážitkem duchovního znovuzrození [7].
Proto se v holotropním dýchání matrice zpravidla neobjevují jako doslovná vzpomínka na porod, ale jako silně emoční, symbolický zážitek: pocit uvěznění, boj, pohlcení tmou, průlom do světla. Podle Grofa jde o zpracování stejného otisku, jen v jiném hávu. Se stejnými matricemi se lidé podle Grofa mohou setkat i mimo dýchání, třeba ve spontánní spirituální krizi nebo v zážitcích blízkých smrti [7].
Co je na tom teorie a co je doložené
Tady je na místě upřímnost. To, že by si tělo pamatovalo porod „na buněčné úrovni”, akademická psychiatrie odmítá, protože mozková kůra novorozence v době porodu ještě není dost vyvinutá, takzvaně nemyelinizovaná, na to, aby takový zápis vůbec dokázala vytvořit [1]. Samotné matrice ani jejich léčivý účinek při znovuprožití žádná kontrolovaná studie nepotvrdila. Kritici modelu, mimo jiné psycholožka Susan Blackmoreová a Michael Shermer, navíc namítají, že jde o teorii, kterou nejde vyvrátit, a taková teorie stojí z pohledu vědecké metody mimo ni [1].
Poctivý rámec
Zajímavé ale je, že to, co Grofa k celé teorii přivedlo, je doložené jinde. Řada starších studií nezávisle ukazuje, že komplikovaný porod souvisí s vyšším rizikem pozdějších potíží, od sebedestruktivního chování přes násilné jednání až po schizofrenii. To ale dokazuje jen to, že porod zanechává měřitelné psychologické stopy, ne že existují matrice tak, jak je Grof popisuje, ani že jejich znovuprožití při dýchání cokoliv léčí.
Bazální perinatální matrice jsou tedy Grofův teoretický a klinický model, postavený na tisících pozorování z jeho terapeutické praxe, ne na neurovědecky ověřené mapě mozku. Neznamená to ale, že jsou k ničemu. I jako metafora dávají zážitkům při holotropním dýchání srozumitelný jazyk a řád, do kterého jde zasadit i to, co navenek působí jako naprostý chaos.
Poctivá brzda
Tohle je teoretický model, ne diagnóza ani samostatná léčba. Setkání s perinatální rovinou bývá intenzivní, a proto k němu patří zkušený facilitátor a bezpečný skupinový rámec, ne cvičení o samotě doma. Pokud řešíte úzkost, trauma nebo jiné psychické potíže, berte holotropní dýchání jako doplněk k odborné péči, nikdy jako její náhradu.
Co si z toho odnést
Ať už matricím věříte jako doslovnému otisku porodu, nebo jako užitečné metafoře, jejich síla je ve stejné věci: dávají jméno zážitkům, které by jinak byly jen změtí obrazů a emocí. Bezvýchodná tíseň, zápas, který má směr, a průlom do světla nejsou náhodné příhody. Podle Grofa je to jedna a tatáž zkušenost, kterou jste prošli jako první v životě, dřív, než jste na ni měli slova.
Pokud vás téma zaujalo a chcete vědět, jak se s podobnými zážitky pracuje na víkendovém semináři, ozvěte se mi na vstupní konzultaci. Rád probereme, co od holotropního dýchání čekat a jak se na něj připravit.
Zdroje
- Grof, S.: Cesta psychonauta I — sekce „Perinatální úroveň nevědomí” (definice perinatální roviny, porod jako trauma zaznamenané „až na buněčnou úroveň”, rozpor s akademickou psychiatrií, návaznost na Otto Ranka, kritika nefalzifikovatelnosti).
- S. Grof: Realms of the Human Unconscious (1975) — první publikace pojmu perinatálních matric (odkazováno v Cestě psychonauta I, primární zdroj nečten přímo).
- Grof, S.: Cesta psychonauta I — kapitola BPM I.
- Grof, S.: Cesta psychonauta I — kapitola BPM II.
- Grof, S.: Cesta psychonauta I — kapitola BPM III.
- Grof, S.: Cesta psychonauta I — kapitola BPM IV.
- Grof, S.: Cesta psychonauta I — sekce „Perinatální úroveň nevědomí” (role matric v zážitcích, systémy COEX, propojení s transpersonální rovinou).
