Když se řekne rozšířený stav vědomí, většina lidí si představí něco chemického: houby, LSD, ayahuasku. Existuje ale i cesta, která se obejde bez jediné látky: stačí k tomu dech. Dost rychlý, dost plynulý a dost dlouhý na to, aby si tělo i mozek zvykly na docela jiné podmínky, než na jaké jsou nastavené v běžném dni.
Tenhle článek si klade nepohodlnou otázku schválně: je breathwork jako brána k rozšířeným stavům vědomí skutečně podložený, nebo to jen tak dobře zní? Kde končí změřená fyziologie a kde začíná anekdota? A hlavně, co z toho plyne pro bezpečnost, tedy jestli a jak by se to vůbec dalo zkoušet.
Breathwork se zvýšenou ventilací: kam patří i SOMA DECH®
Odborně se tomuhle typu dýchání říká „high ventilation breathwork” (HVB), tedy dechové praxe, které výrazně zvyšují objem nadýchaného vzduchu za minutu. Přehledová práce týmu z University of Sussex do téhle kategorie řadí i SOMA DECH® (mezinárodně SOMA Breath®) a holotropní dýchání [1]. Spojuje je jedno: rychlejší a hlubší dýchání, než na jaké je tělo zvyklé, často v kombinaci s hudbou a u některých protokolů i se zádržemi. Přesně tuhle kombinaci učím i já, v Česku pod názvem SOMA DECH®.
Právě tahle skupina technik umí u části lidí vyvolat to, čemu se v odborné literatuře říká změněný stav vědomí (altered state of consciousness, zkráceně ASC), v běžné řeči spíš rozšířený stav vědomí. Autoři přehledu hned na začátku poctivě přiznávají, jak na tom obor je s důkazy: že HVB umí takový stav navodit, je celkem jasné, ale pořádný popis fyziologického mechanismu za tím teprve věda v posledních letech doplňuje [1].
Aha moment: proč rychlejší dech mění vědomí
Vysvětlení je nakonec docela přímočaré. Když dýcháte rychleji a hlouběji, než tělo potřebuje, klesá v krvi hladina oxidu uhličitého. Tomu se říká hypokapnie. Nižší CO2 posune pH krve směrem k zásaditosti (respirační alkalóza) a tělo na to mimo jiné zareaguje zúžením cév v mozku. Výsledek: do mozku na chvíli proudí méně krve, mění se dráždivost neuronů a nastupuje aktivace sympatiku, tedy té části nervové soustavy, která nás staví do pohotovosti [1].
Klíčová myšlenka
Rychlé a hluboké dýchání sníží hladinu oxidu uhličitého v krvi. Tělo na to reaguje zúžením cév v mozku a dočasným poklesem průtoku krve mozkovou tkání. Právě tahle kombinace, tedy méně CO2, jiné prokrvení a aktivovaný sympatikus, je pravděpodobně fyziologický základ toho, čemu lidé říkají „rozšířený stav vědomí". Žádná mystika, měřitelná fyziologie.
Jak moc se prokrvení mozku skutečně mění, změřil tým z Sussexu přímo přístrojem, metodou zvanou arterial spin labeling, která umí zachytit průtok krve mozkovou tkání. U třinácti účastníků, kteří dýchali plynule a bez pauz v doprovodu hudby, klesl celkový průtok krve mozkem o 30,5 % hned na začátku zrychleného dýchání a o 41,6 % ve chvíli, kdy v tomto rytmu vydrželi delší dobu, oproti klidovému stavu [2]. To je opravdu velký, měřitelný fyziologický posun, ne jen subjektivní pocit.
Souběžně se měnila i aktivita ve dvou konkrétních oblastech mozku, a to úměrně tomu, jak silný byl subjektivní zážitek: v části kůry, která zpracovává signály z vlastního těla, a v oblastech spojených s emocemi a pamětí, tedy v amygdale a hipokampu [2]. Srdeční variabilita zároveň ukázala, že čím silnější zážitek, tím výraznější aktivace poplachové, sympatické větve nervové soustavy [2].
Proč zrovna tahle kombinace vede k pocitu jiného stavu vědomí? Jedno vysvětlení, které autoři přehledu nabízejí, je rozpor v tělesném vnímání: mozek najednou dostává ze srdce, plic a zbytku těla signály, které vůbec neodpovídají tomu, na co je zvyklý z normálního dne. A právě tenhle nesoulad podle nich spouští hlubší změny v tom, jak vnímáme sami sebe a svět kolem [1].
Co lidé popisují, a co to podle vědy znamená
V týchž experimentech lidé po dýchání vyplňovali standardizované dotazníky, jaké se jinak používají k měření intenzity zážitků po psychedelikách. Jedna ze škál se jmenuje „oceánská bezbřehost” (oceanic boundlessness), v podstatě pocit rozpuštění hranic vlastního já a propojení se vším kolem. A tady přichází nejpřekvapivější zjištění: intenzita, se kterou tenhle pocit dýchání s hudbou navodilo, byla srovnatelná s intenzitou, kterou na téže škále vyvolávají serotonergní psychedelika jako psilocybin nebo LSD [2].
Není to ojedinělý nález jedné studie. Přehledová práce shrnuje, že ve strukturovaném prostředí popsali lidé na validovaných škálách změněného stavu vědomí silné efekty, místy v rozsahu srovnatelném se středními až vyššími dávkami psilocybinu [1].
Co přesně se tu měří
„Srovnatelná intenzita" neznamená, že dýchání je totéž co psychedelikum, ani že ho nahrazuje. Znamená to jen, že na jedné konkrétní vědecké škále, popisující sílu pocitu jednoty a rozpuštění hranic, dosáhly obě zkušenosti podobných hodnot. Není to důkaz účinnosti, léčebného efektu ani srovnání bezpečnosti.
Věda tu zatím mluví jen o podobnosti prožitku. Ne o jeho síle jako léku a rozhodně ne o náhradě za cokoliv jiného.
Studie z Cambridge, která testovala přímo SOMA Breath®
Zatím jsme mluvili o dýchání obecně. Existuje ale i studie, která testovala přímo protokol SOMA Breath®, tedy rychlejší rytmické dýchání se zádržemi, jež navozují mírnou hypoxii. Vedl ji tým kolem Tristana Bekinschteina z Cambridge [3]. Čtrnáct lidí bez předchozí zkušenosti absolvovalo až 28 dechových sezení během 28 dní. Dohromady vznikla databáze 301 zaznamenaných sezení, ve kterých autoři podrobně sledovali, co si lidé prožívali, a zároveň jim snímali mozkovou aktivitu přenosným EEG [3].
Zjištění: prožitky, které si účastníci sami popsali jako „podobné psychedelikům”, byly opakovaně spojené s vyšší komplexitou mozkového signálu, měřenou metrikou, která ukazuje, jak bohatá a málo předvídatelná je mozková aktivita. Tenhle konkrétní vzorec, tedy vyšší komplexita, se objevuje i při užití klasických psychedelik [3]. Je to zatím nejkonkrétnější neurální stopa, kterou máme k dispozici pro to, že „psychedelikům podobný” zážitek z dechu není jen slovní obrat.
Důležité je i to, co studie netvrdí. Srovnání s psychedeliky je v ní vždy formulované jako podobnost, nikdy jako převaha nebo důkaz, že by dechová praxe psychedelika v čemkoliv trumfla [3]. A čtrnáct lidí bez kontrolní skupiny je pořád malá, exploratorní studie. Neměří, jestli něco léčí úzkost nebo depresi, a takový závěr se z ní vyvodit nedá [3].
Co na to říká věda jako celek, a kde jsou hranice
Když se na celou oblast podíváte z ptačí perspektivy, obraz je poctivější, než by se čekalo od marketingových sloganů. Přehledová práce, která kategorii HVB mapovala nejšířeji, otevřeně píše, že důkazní báze je zatím omezená: z velké části anekdotická, doplněná o hrstku menších kontrolovaných studií, mimo jiné v souvislosti s posttraumatickou stresovou poruchou [1]. Ani tahle zmínka není důkazem, že dýchání PTSD léčí, jen že se v malém rozsahu zkoumá i tam.
Autoři přehledu zároveň sami volají po kvalitnějších a větších randomizovaných studiích, než se dá cokoliv tvrdit s jistotou [1]. Je to přesně ten typ vědecké pokory, který má smysl brát vážně, a taky důvod, proč tenhle článek nikde netvrdí, že breathwork něco léčí nebo že je bezpečnou náhradou za cokoliv jiného. Je to popsaný a částečně změřený fyziologický jev se skutečnými, ale zatím menšími daty. Ne hotová klinická metoda.
Stojí za zmínku, že ve studii, která měřila pokles prokrvení mozku, se v kontrolovaném prostředí neobjevily žádné panické ataky ani jiné nežádoucí příhody [2]. To není důkaz, že je tahle praxe bezpečná sama o sobě, spíš argument pro to, proč ji dělat v kontrolovaném, vedeném prostředí, a ne narychlo a o samotě podle videa na internetu.
Kdy to nezkoušet sami a kdy k lékaři
Tohle není cvičení na vyzkoušení o samotě podle návodu z internetu. Intenzivní dýchání se zádržemi spouští silnou fyziologickou reakci (viz výše) a u zranitelných lidí i psychicky náročné vzpomínky. Nikdy ho nedělejte sami, vždy jen se zkušeným průvodcem a v bezpečném prostředí. Poraďte se předem s lékařem, pokud jste těhotná, máte v anamnéze epilepsii, kardiostimulátor, poruchu srdečního rytmu, neléčený vysoký krevní tlak nebo srdeční onemocnění. Pokud máte závažnější psychické potíže nebo procházíte nestabilním obdobím, proberte to napřed s psychiatrem nebo psychoterapeutem, protože technika umí vyvolat návrat silných vzpomínek. A pokud by vás po zkušenosti, u sebe nebo u blízkého člověka, delší dobu provázela úzkost, zmatenost nebo tíživé vzpomínky, vyhledejte odbornou pomoc. Žádné léky ani zdravotní pomůcky kvůli dechové praxi sami nevysazujte.
Co si z toho odnést
Breathwork se zvýšenou ventilací umí podle měření vyvolat rozšířené stavy vědomí a výrazně změnit prokrvení mozku i to, jak se cítíte. U části lidí se výsledný stav na konkrétních vědeckých škálách blíží tomu, co lidé popisují po psychedelikách. To je samo o sobě pozoruhodné zjištění, ke kterému věda dochází teprve v posledních pár letech. Zároveň je fér říct, že jde o mladý obor s malými studiemi, bez důkazu léčebného účinku a s reálnými riziky, pokud to člověk zkouší necíleně nebo sám.
Jestli vás zajímá, jestli je tenhle typ dechové práce vhodný zrovna pro vás a jak by taková zkušenost mohla vypadat v bezpečném, vedeném prostředí, ozvěte se mi na vstupní konzultaci. Probereme to podle toho, jak na tom skutečně jste.
Zdroje
- Fincham, G. W., Kartar, A., Uthaug, M. V., Anderson, B., Hall, L., Nagai, Y., Critchley, H., & Colasanti, A. (2023): High ventilation breathwork practices: An overview of their effects, mechanisms, and considerations for clinical applications. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 155, 105453. ScienceDirect
- Kartar, A. A., Horinouchi, T., Örzsik, B., Anderson, B., Hall, L., Bailey, D., Samuel, S., Beltran, N., Bouyagoub, S., Racey, C., Nagai, Y., Asllani, I., Critchley, H., & Colasanti, A. (2025): Neurobiological substrates of altered states of consciousness induced by high ventilation breathwork accompanied by music. PLoS One, 20(8), e0329411. PLoS One
- Lewis-Healey, E., Tagliazucchi, E., Canales-Johnson, A., & Bekinschtein, T. A. (2024): Breathwork-induced psychedelic experiences modulate neural dynamics. Cerebral Cortex, 34(8), bhae347. Oxford Academic
