COEX systémy: jak se ve vás ukládá zážitek a proč přichází v celých trsech

Při holotropním dýchání se občas stane zvláštní věc. Člověk leží na podlaze, dýchá, a najednou ho k slzám dožene něco, co s aktuální chvílí zdánlivě vůbec nesouvisí. Štěknutí psa za oknem. Poloha ruky. Pocit tlaku na hrudi. A najednou je zpátky v dětství, ve sklepě, v situaci, kterou si roky nevybavil. Spolu s ní se vynořují i další vzpomínky z úplně jiných období života, které mají jedno společné: stejný pocit.

Není to náhoda a není to ani neschopnost soustředit se na jednu vzpomínku najednou. Je to důkaz, jak psychika skládá zážitky dohromady. Podle Stanislava Grofa, který stojí za konceptem holotropního dýchání, se emočně nabité vzpomínky neukládají v mysli jako izolované fotky v albu, ale jako propojené trsy, kterým říká systémy COEX.

Co je systém COEX

Zkratka COEX pochází z anglického systems of condensed experience neboli systémy zhuštěné zkušenosti. Termín zavedl Stanislav Grof pro dynamické trsy emočně nabitých vzpomínek z různých období života, které spojuje společné téma, podobná emoce nebo stejný tělesný pocit [1].

Bourá to poměrně rozšířenou představu, že nevědomí funguje jako archiv, kde je každá vzpomínka uložená zvlášť, přesně tam, kam patří časově. Podle Grofa to tak nefunguje. Emočně významné vzpomínky se sdružují podle vnitřní příbuznosti, ne podle data, a tvoří tak komplexní konstelace, které se dají aktivovat jako celek [1].

Jak je systém poskládaný

Každý COEX systém má základní téma, které prostupuje všemi jeho vrstvami a funguje jako jejich společný jmenovatel. Jednotlivé vrstvy pak nabízí variace na tohle téma z různých životních období, jako by šlo o stejnou skladbu hranou v jiné tónině [1].

V nevědomí jednoho člověka jich může být hned několik. Grof popisuje, že počet, intenzita i povaha ústředních témat se člověk od člověka výrazně liší. Někdo má jeden dominantní systém, který určuje velkou část jeho prožívání, jiný jich má víc, ale každý s menší intenzitou [1]. Právě tahle variabilita vysvětluje, proč dva lidé projdou navenek podobnou situací a přesto se jim vynoří úplně jiné téma: každý má vlastní sadu konstelací, na kterou se daný podnět napojí [1].

Co rozhoduje, jestli vzpomínka do systému patří

Tady přichází první moment, který láme obvyklou představu. Člověk by čekal, že do těchhle trsů patří hlavně to nepříjemné, trauma, křivdy, bolest. Jenže podle Grofa to určuje něco jiného: intenzita zážitku a jeho emoční relevance, ne to, jestli byl příjemný nebo ne [1].

Tenhle poměr má logické vysvětlení. Koncept COEX vznikl z terapeutické práce s klienty s vážnější psychopatologií, kde přirozeně hraje hlavní roli zpracování traumatu [1]. Neznamená to, že by pozitivní systémy byly vzácností, jen že se v klinické praxi, ze které pojem vzešel, dostávaly méně ke slovu.

Od vzpomínky k organizujícímu principu psychiky

A tady je ten skutečný aha moment. Grof COEX systémy původně popsal jako princip, který řídí dynamiku biografické vrstvy nevědomí, tedy vzpomínek z vlastního života od narození dál. Bylo to v raném období jeho výzkumu s LSD [1].

Postupně ale zjistil, že sahají mnohem hlouběji. V jeho pozdějším pojetí je každá COEX konstelace ukotvená v určitém aspektu porodního procesu, v jedné ze základních perinatálních matric, a její nejhlubší kořeny sahají až do transpersonálních vrstev: k ancestrálním, kolektivním a karmickým vzpomínkám, k jungovským archetypům, k prožitkům ztotožnění se zvířaty i k fylogenetickým vzpomínkám [1].

Zakotvení COEX v porodu a v transpersonálních vrstvách je Grofova teorie opřená o klinickou zkušenost z psychedelické terapie a holotropního dýchání, ne o kontrolované studie. Je to model, jak přemýšlet o psychice, ne doložený fakt.

Čím se COEX liší od podobných pojmů

Grof sám přiznává, že COEX není úplně nový nápad. Nejblíž má ke dvěma starším konceptům, od kterých se ale zásadně odlišuje.

Prvním je Jungův „komplex”, masa vzpomínek se společným citovým tónem, na jejímž dně leží archetyp. Jung do něj zahrnoval biografický i archetypální materiál, ale porod jako psychologicky relevantní událost neuznával, takže v jeho modelu perinatální vrstva chybí [1].

Druhým jsou Leunerovy „transfenomenální dynamické systémy”, vrstevnaté konstelace vzpomínek z poporodního života, kterými popisoval zážitky z nízkodávkových LSD sezení. I tenhle model ale zůstal omezený jen na poporodní biografickou úroveň, bez perinatální i transpersonální vrstvy [1].

COEX je tak z těchhle tří konceptů jediný, který podle Grofa sahá od konkrétní vzpomínky z dětství až po nejhlubší, transpersonální vrstvy psychiky. Jung i Leuner podle tohoto srovnání popisovali jen část mapy, Grof ve svém pojetí celé území [1].

Jak se COEX vynořuje v holotropním dýchání

V holotropním stavu vědomí přebírá vynořující se COEX systém takzvanou řídicí funkci. Určuje obsah zážitku, to, jak člověk vnímá prostředí kolem sebe, i to, jak se v danou chvíli chová, a platí to konkrétně pro tu vrstvu systému, která se právě dostává do vědomí [1].

Grof to dokládá kazuistikou klienta, kterému říká Petr. Petr v LSD terapii vnímal svého terapeuta, jak se postupně proměňuje v sadistické partnery, v nacistické pohlaváry i v trestající rodiče, vždycky podle toho, která vrstva jeho COEX systému se zrovna vynořovala [1].

Vztah mezi COEX systémem a okolím navíc funguje oběma směry. Vnější podnět dokáže přesně cíleně aktivovat odpovídající vzpomínkovou konstelaci: u Petra stačilo štěknutí psa za oknem, protože soused kdysi míval vlčáka uvázaného přímo u sklepního okénka, a spustilo mu to vzpomínku na zamčení ve sklepě [1]. A naopak, aktivní COEX systém formuje, jak člověk vnímá sebe i svět, a vede ho k tomu, aby svoje jádrové téma znovu a znovu vytvářel i v přítomném životě [1].

Tohle vysvětluje, proč má v holotropním dýchání tak velký význam takzvaný set a setting, tedy vnitřní naladění účastníka a vnější prostředí sezení. Ovlivňují, která konstelace bude mít tendenci se probudit [1].

Přesně z téhle logiky plyne i to, proč se během jednoho dechového sezení vynoří vzpomínky v celých trsech, a ne jedna po druhé. Jakmile dýchání a hudba rozhýbou jednu vrstvu COEX systému, má tendenci s sebou vytáhnout i vrstvy příbuzné, i když patří do úplně jiného období života. Proto se v jednom sezení může sejít dětská vzpomínka, zážitek z dospívání a tělesný pocit bez konkrétního obsahu, a přitom všechno drží pohromadě jediné společné téma.

Vztahové COEX systémy a fenomén Jeana Valjeana

Zvláštní kategorií jsou interpersonální COEX systémy. U nich není společným jmenovatelem konkrétní emoce, ale opakující se typ vztahu k určité skupině lidí, třeba k autoritám, sexuálním partnerům nebo vrstevníkům [1].

Rozbití těchhle opakovaných dysfunkčních vzorců považuje Grof za jeden z nejdůležitějších léčivých mechanismů psychoterapie vůbec. Děje se to přes takzvanou korektivní zkušenost, kterou Grof pojmenoval fenomén Jeana Valjeana, podle hlavního hrdiny Hugových Bídníků [1].

Co si z toho odnést

Systémy COEX vysvětlují něco, co spoustu lidí na holotropním dýchání překvapí: proč se během jednoho sezení vynoří najednou dětství, dospívání i něco, co jako by nepatřilo ani jednomu z nich. Nevynořuje se náhodná vzpomínka, ale celý trs propojený stejným tématem, emocí nebo tělesným pocitem, a s ním i vrstvy, o kterých člověk dávno nevěděl, že je vůbec má.

Tohle je Grofův teoretický model postavený na letech klinické práce, ne diagnostická nálepka, kterou si nasadíte sami po přečtení článku. A holotropní dýchání pracuje se silnými, často nečekanými emocemi. Pokud vás při čtení napadlo konkrétní trauma nebo procházíte psychicky náročným obdobím, patří první krok spíš k terapeutovi nebo ke zkušenému facilitátorovi než do sólo experimentování doma.

Jestli vás zajímá, jak se s COEX systémy pracuje přímo na holotropním semináři a jak takové sezení probíhá, můžete se ozvat na vstupní konzultaci.

Zdroje

1. Grof, S.: Cesta psychonauta I (Way of the Psychonaut, Vol. I), sekce II — Postnatal Biography and the Individual Unconscious / COEX systems (hlavní a jediný zdroj tohoto článku).