Někdo vyjde ze sezení a řekne, že prožil vlastní babičku za války. Jiný popisuje, že byl na chvíli celou populací Indie. Další mluví o tom, že se rozpustil ve vesmíru a byl jedno se vším, co existuje. Kdybyste tohle slyšeli bez kontextu, možná byste si pomysleli na psychózu. Přitom jde o jedny z nejčastěji popisovaných zážitků z holotropního dýchání po celém světě a mají svoje jméno i poměrně přesnou mapu.
Říká se jim transpersonální zážitky a tenhle článek vám ukáže, co přesně to znamená, jak je psychiatr Stanislav Grof roztřídil, a co se o nich skutečně podařilo ověřit výzkumem. Poctivě, bez přikrášlování a bez tvrzení, že jde o důkaz čehokoliv nadpřirozeného.
Co je transpersonální zážitek
Slovo transpersonální doslova znamená za hranicí osobního. Jde o prožitky, ve kterých vědomí překročí obvyklé hranice ega, těla, prostoru i lineárního času [4]. Člověk se v nich cítí ztotožněný s něčím, co přesahuje jeho individuální osobnost: s jiným člověkem, se zvířetem, s předky, s archetypální bytostí, klidně i s celým vesmírem.
Grof je řadí do své rozšířené kartografie psychiky jako úplně nejhlubší vrstvu, ještě pod tou, které říká perinatální [4] a která je spojená se zážitkem vlastního narození. Do transpersonální roviny se má člověk dostávat v takzvaném holotropním stavu vědomí, tedy i při holotropním dýchání.
A tady přichází ten hlavní aha moment. Podle Grofa se přesně na pomezí perinatální a transpersonální úrovně odehrává jakýsi vnitřní přepínač: to, co bylo doteď vhledem do vlastní psychiky, se najednou promění v mimosmyslový prožitek nejrůznějších aspektů univerza [4]. Nejde o nápad ani o obraznou představu. Je to plnohodnotný prožitek se vším, co k tomu patří, včetně silných emocí a tělesných pocitů.
Klíčová myšlenka
Společný rys všech transpersonálních zážitků je, že člověk v nich získává informace bez prostřednictví smyslů. Netýká se to obsahu zážitku, ten často patří do naprosto běžné reality: konkrétní lidé, zvířata, historické události. Týká se to samotného faktu, že se s nimi dokáže plně ztotožnit, i když k nim smysly normálně přístup nemají.
Důležité je hned na začátku říct, odkud tahle mapa pochází. Není to výsledek laboratorního měření, ale teoretický a klinický model, který Grof postavil na pozorování tisíců terapeutických sezení [4]. Na vysvětlení, jak může „část obsahovat celek“, používá analogii s optickým hologramem a Bohmovým holografickým modelem vesmíru. A to je filozofická interpretace, ne fyzikální důkaz [4].
Grofova typologie: tři patra za hranicí já
Grof rozdělil transpersonální zážitky do tří velkých skupin [4].
První skupina zůstává uvnitř časoprostoru, jak ho běžně znáte, mění se jen úhel, ze kterého ho prožíváte. Patří sem překročení prostorových hranic: pocit splynutí s druhým člověkem, ztotožnění s celou skupinou lidí (Grof jako příklad uvádí zážitek, kdy je člověk na chvíli celou populací Indie, nebo všemi vězni koncentračních táborů najednou), ztotožnění se zvířaty, rostlinami i neživou hmotou jako diamant nebo žula, až po vědomí celé biosféry, planety nebo vesmíru. Druhá polovina téhle skupiny překračuje čas: embryonální a fetální zážitky, ancestrální zážitky spojované se životy předků, rasové a kolektivní zážitky, které Grof dává do souvislosti s Jungovým kolektivním nevědomím, zážitky připomínající minulé životy, i zážitky spojené s evolucí druhů nebo se vznikem vesmíru. Zvláštní podkategorií je takzvaný mikrosvět: vědomí orgánů, tkání, buněk, DNA, molekul až po subatomární částice.
Druhá skupina je ještě podivnější, protože jejím obsahem jsou věci, které západní kultura běžně nepovažuje za součást reality. Patří sem setkání s archetypálními bytostmi, božstvy a démony různých kultur, mytologické říše jako nebe nebo peklo, setkání s duchovními průvodci, intuitivní pochopení univerzálních symbolů jako kříž nebo jin-jang, a taky silná tvořivá inspirace, kterou Grof popisuje jako téměř „prométheovský“ tvůrčí popud [5]. Na vrcholu téhle skupiny stojí mystické a kosmické ztotožnění s Absolutním vědomím neboli Univerzální myslí, jak ho popisují různé duchovní tradice (Brahma, Buddha, Tao), a nakonec s tím, čemu Grof říká Nadkosmická a Metakosmická Prázdnota.
Třetí skupina je nejkontroverznější: takzvané psychoidní zážitky, kdy vnitřní prožitek smysluplně koreluje s událostmi ve vnějším světě, například synchronicity, spirituální léčení, až po jevy typu psychokineze. Tady sám Grof přiznává, že jde o čistě teoretické tvrzení, které není empiricky doložené [4].
Ať se v prožitku vrátíte k předkům, nebo se na chvíli cítíte jako celý vesmír, samotný zážitek je pro vás skutečný. Jestli to, co v něm „vidíte“, odpovídá i objektivní realitě mimo vaši hlavu, je úplně jiná otázka, na kterou zatím věda nemá odpověď.
Zážitek není totéž co důkaz
Tohle rozlišení je dobré mít na paměti po celou dobu čtení. Fenomenologie, tedy to, co člověk skutečně prožívá a jak to sám popisuje, je jedna věc. Jestli obsah zážitku odpovídá i realitě mimo jeho vlastní vědomí, je věc druhá, na kterou vám nedá jistou odpověď žádná studie ani žádný facilitátor. Grof sám svoji typologii nabízí jako klinický popis toho, co lidé prožívají, ne jako potvrzení, že existují minulé životy nebo že lze doopravdy splynout s celým vesmírem.
Co o tom skutečně říká výzkum
Kvantitativních studií přímo o holotropním dýchání je málo, ale tři relevantní existují a stojí za to je znát, protože ukazují, co je doložené a co zatím zůstává v rovině klinické zkušenosti.
Nejdál došel výzkumník Ignacio Puente, který v roce 2014 sledoval 134 účastníků jednodenního workshopu holotropního dýchání pomocí dotazníku SCQ (States of Consciousness Questionnaire). „Kompletní“ mystickou zkušenost, jak ji dotazník definuje, zažilo 13 z nich, tedy 9,7 % [1]. Nejvyšší skóre padlo v položkách hluboká pozitivní nálada, transcendence času a prostoru a vnitřní jednota, což odpovídá přesně té podivnější druhé skupině zážitků popsané výše. Zajímavé je jedno srovnání: podobnou míru naměřila v roce 2011 i studie Griffithse a kolegů po nízké až střední dávce psilocybinu, tam vyšlo 11,1 % při dávce 10 mg na 70 kg váhy [1]. Jinými slovy, dýchání dokáže u části lidí vyvolat zážitek srovnatelné intenzity s psychedelickou látkou, bez látky samotné.
Druhá studie mířila jinam. Rock a kolegové v roce 2015 na vzorku 32 účastníků poprvé experimentálně potvrdili, že holotropní dýchání skutečně navozuje měřitelně rozšířený stav vědomí: lidé měli oproti kontrolní skupině vyšší skóre v subškále rozšířeného stavu uvědomění v dotazníku PCI a celá struktura jejich prožívání se během sezení přeskládala [2]. Stojí za zmínku i to, co studie nepotvrdila: souvislost s takzvanou transliminalitou, tedy sklonem k propustnosti hranic vědomí, se prokázat nepodařilo, i když se to v komunitě občas tvrdí [2].
Třetí studie je jiného druhu, kvalitativní. Landaeta Farizo v roce 2022 pomocí interpretativní fenomenologické analýzy zpracoval výpovědi 12 účastníků z Chile a popsal deset opakujících se témat, mimo jiné zvýšené sebeuvědomění, vnímané změny v prožívání sebe sama a pocit integrace jako pokračujícího procesu [3]. Nejde o měření účinnosti, ale o poctivý popis toho, jak lidé svoje zážitky sami interpretují, a autor zdůrazňuje, jak moc na výsledku záleží příprava, prostředí a role facilitátora [3].
Když to shrneme poctivě: doložené je, že holotropní dýchání navozuje rozšířený stav vědomí a u části lidí i „kompletní“ mystické zážitky srovnatelné s psychedelikem. Bohatá Grofova typologie s ancestrálními, archetypálními i psychoidními kategoriemi je ale klinicko-teoretický popis. Kvantitativní studie zatím ověřily jen mystickou a kosmickou vrstvu zážitků a samotný fakt rozšířeného stavu vědomí, ne jednotlivé exotické kategorie zvlášť.
Kdy vyhledat odbornou pomoc
Transpersonální zážitky bývají intenzivní a dokážou na povrch vynést silný emoční materiál. V tomhle článku je popisujeme jako subjektivní fenomény, ne jako diagnózu ani terapii samu o sobě. Pokud se u vás podobné stavy objevují mimo bezpečný rámec, třeba spontánně a opakovaně, a přinášejí dlouhodobou úzkost, zmatenost nebo pocit, že ztrácíte kontakt s běžným fungováním, poraďte se s psychologem nebo psychiatrem, ideálně s někým, kdo má zkušenost s transpersonální nebo spirituální krizí. Holotropní dýchání samo o sobě patří do rukou vyškoleného facilitátora a lidé s vážnější psychiatrickou diagnózou, epilepsií, kardiovaskulárním onemocněním nebo v těhotenství by měli praxi předem probrat s lékařem.
Co si z toho odnést
Transpersonální zážitky nejsou důkaz, že existují minulé životy nebo že se dá doopravdy splynout s vesmírem. Jsou to ale reálně doložené a silné subjektivní prožitky, které dýchání u řady lidí spolehlivě otevírá, a výzkum aspoň částečně potvrzuje, že jde o měřitelně jiný, rozšířený stav vědomí, ne jen o barvitou metaforu. Jestli chcete vědět, co podobné zážitky znamenají u vás a jak s nimi pracovat vědomě a bezpečně, ozvěte se mi na vstupní konzultaci.
Zdroje
- Puente, I. (2014). Holotropic Breathwork Can Occasion Mystical Experiences in the Context of a Daylong Workshop. Journal of Transpersonal Research, 6(2), 40–50.
- Rock, A. J. a kol. (2015). Exploring holotropic breathwork: an empirical evaluation of altered states of awareness… The Journal of Transpersonal Psychology, 47(1), 3–24.
- Landaeta Farizo, F. (2022). The Perceived Impact of Holotropic Breathwork: An Interpretive Phenomenological Analysis. International Journal of Transpersonal Studies, 41(1), 51–70.
- Grof, S. The Way of the Psychonaut, Vol. 1 — sekce II (transpersonální taxonomie, Table 2).
- Grof, S. The Way of the Psychonaut, Vol. 2 — sekce IX (holotropní stavy a chápání umění, tvořivá inspirace).
