Holotropnímu dýchání se občas přezdívá „psychedelikum bez látky”: dech, který prý umí otevřít podobné dveře jako LSD nebo psilocybin, jen bez jediné molekuly navíc v těle. Zní to jako nadsázka pro reklamní leták. Jenže když se na to podíváte přes seriózní výzkum, ukáže se, že na tom něco je. Jen ne úplně to, co by člověk čekal.
Tenhle článek jde po faktech, ne po dojmech: v čem je zážitek z holotropního dýchání měřitelně srovnatelný s psychedeliky, kde se cesty k němu zásadně rozcházejí, a proč podobný prožitek ještě neznamená stejný mechanismus v hlavě.
Dvě cesty ke stejnému cíli
Cílem obojího jsou rozšířené, tedy holotropní, stavy vědomí: stavy, kdy se běžné hranice vnímání sebe sama i světa na chvíli rozvolní. Psychiatr Stanislav Grof, spoluautor metody holotropního dýchání, obě cesty k nim řadí do jedné rodiny, které říká „technologie posvátna”, tedy postupy, jimiž lidské kultury odedávna navozují léčivé a proměňující stavy. Psychedelické rostliny a látky označuje za „nejmocnější prostředek”, jaký k tomu lidstvo má. Hned vedle nich ale staví holotropní dýchání a rebirthing jako „mocné formy zážitkové psychoterapie, které dokážou tyto stavy navodit bez psychedelických léků” [4].
Není to nová myšlenka. Rituály přechodu, mystéria smrti a znovuzrození i mystické praxe velkých náboženství odjakživa kombinovaly obojí: někde posvátné rostliny a látky jako soma nebo kykeón, jinde intenzivní dýchání, půst, tanec nebo spánkovou deprivaci [4]. Holotropní dýchání je v podstatě moderní, systematizovaná podoba té druhé větve.
Zážitek, který jde změřit: čísla vycházejí blízko sebe
Tvrzení „bylo to jako na psychedelikách” by zůstalo jen dojmem, kdyby ho nešlo nijak ověřit. Jenže jde. V transpersonální psychologii se používá dotazník States of Consciousness Questionnaire (SCQ), kterým se měří, jestli zážitek splňuje kritéria takzvané kompletní mystické zkušenosti: hluboce prožitá pozitivní nálada, pocit transcendence času a prostoru, vnitřní jednota. Používá se stejně u dechu i u látek, takže čísla lze mezi metodami srovnávat.
U holotropního dýchání to změřila Puenteho studie na 134 účastnících jednodenního workshopu: kompletní mystický zážitek zažilo 13 z nich, tedy 9,7 % [1]. Griffiths a kol. (2011) naměřili stejným typem dotazníku u dávky 10 mg psilocybinu na 70 kg váhy 11,1 % [1], což je číslo nečekaně blízké tomu z dechu.
Klíčová myšlenka
9,7 % u holotropního dýchání a 11,1 % u nízké až střední dávky psilocybinu nejsou náhodně podobná čísla. Měří je stejný typ dotazníku podle stejných kritérií, takže se dají poctivě srovnávat. Hloubka mystického zážitku z jediného dne dechové práce tak vychází překvapivě blízko hloubce zážitku z psychedelické látky.
Podobným směrem ukazuje i novější práce Havenithové a kol. (2025): u cirkulárního dýchání, kam patří i holotropní dýchání, se objevovaly stavy podobné psychedelickým zážitkům včetně takzvaného rozpuštění ega, tedy pocitu, že se hranice mezi „já” a okolím na chvíli rozpouští. A čím hlubší tenhle stav byl, tím výraznější zlepšení pohody a pokles depresivních příznaků po sezení podle autorů předpovídal [2].
Podobný zážitek ještě neznamená stejnou cestu k němu. Jedna cesta vede přes molekulu, druhá jen přes to, jak dýcháte.
Proč to funguje jinudy: dech versus chemie
A tady je ten skutečný aha moment. Psychedelika a dech míří ke stejnému cíli, ale používají naprosto odlišnou biologii.
Klíčová myšlenka
Psychedelika mění vědomí chemicky: naváží se hlavně na receptory pro serotonin (5-HT2A) a odtud přeladí zpracování informací v mozku. Holotropní dýchání nepracuje s žádnou látkou. Mění vědomí fyziologicky: řízená hyperventilace sníží hladinu oxidu uhličitého v krvi, čili vyvolá takzvanou hypokapnii, a ta spustí kaskádu změn v prokrvení mozku i ve zpracování signálů z těla. Jsou to dva různé vchody do podobně vyhlížející místnosti.
Havenithová a kol. tuhle vazbu na dech změřili přímo: čím níž klesl oxid uhličitý na konci výdechu, tím intenzivnější rozšířený stav se dostavil (u holotropní větve šlo o korelaci r = −0,46, p = 0,012), a aktivní skupiny měly CO2 zhruba o 10 až 20 mmHg níž než kontrolní [2].
Přehledová práce Finchama a kol. (2023) řadí holotropní dýchání mezi takzvané „high ventilation breathwork” praktiky a jako možné mechanismy uvádí sympatickou aktivaci nervové soustavy, respirační alkalózu spolu s hypokapnií, změny prokrvení mozku, zvýšenou nervovou dráždivost a narušení takzvaných interoceptivních predikcí, tedy toho, jak mozek běžně předvídá signály z vlastního těla. Z téhle poruchy podle autorů plynou metakognitivní změny a rozšířené stavy vědomí [3].
Na psychedelické straně existuje obdobně pečlivý výzkum, který Grof ve svém díle cituje. Zakládající dvojitě zaslepená studie z Johns Hopkins (Griffiths a kol., 2006) potvrdila, že psilocybin spolehlivě vyvolává mysticko-typický zážitek s trvalým osobním a duchovním významem [5]. Novější zobrazovací studie (Carhart-Harris, 2016; Petri a kol., 2014) pak ukázaly, že LSD a psilocybin doslova přeskládají funkční sítě mozku: rozvolní ustálené propojení a zvýší „komunikaci” mezi oblastmi, které spolu běžně nekomunikují [6]. Srovnatelné zobrazovací studie přímo u holotropního dýchání ale zatím prakticky chybí. Paralela s rozpuštěním ega je tak zatím doložená na úrovni prožitku, ne na úrovni prokázané shody v mozku.
Kde se cesty v praxi rozcházejí
V čem se to v praxi liší
- Legálnost. Holotropní dýchání je legální a nepotřebuje žádnou regulovanou látku. Většina klasických psychedelik je v Česku mimo výzkum nelegální.
- Kontrola a konec zážitku. Účinek látky běží po celou dobu, kterou trvá její působení v těle. Dech lze zpomalit nebo zastavit, takže facilitátor i dýchající mají nad průběhem sezení víc okamžité kontroly.
- Délka. Psychedelické sezení trvá podle poločasu látky typicky mnoho hodin. Sezení holotropního dýchání trvá zpravidla několik hodin a hluboký zážitek se podle výzkumu může dostavit i v rámci jediného workshopového dne [1].
- Látka v těle. Dech žádnou látku do těla nepřidává, takže odpadá otázka dávky i to, co s ní tělo dál dělá. U psychedelik je naopak konkrétní látka a její množství zásadní proměnná.
Poslední bod stojí za rozvedení. Holotropní dýchání se svou podstatou vyhýbá otázkám spojeným s látkovou závislostí nebo lékovými interakcemi, protože žádnou látku do hry nevnáší. To ale neznamená, že jde o techniku bez rizika. Jen je to riziko jiného druhu, spojené s tím, co intenzivní hyperventilace dělá s tělem a nervovou soustavou.
Bez látky, ale ne bez rizika
Fincham a kol. na to upozorňují přímo: „high ventilation breathwork” praktiky nesou bezpečnostní rizika, hlavně u lidí s přidruženými zdravotními potížemi. Srovnání s psychedeliky proto v žádném případě neznamená, že je holotropní dýchání bez rizika [3].
Kdy na to nejít sám
Holotropní dýchání je náročná technika řízené hyperventilace, která zatěžuje tělo i psychiku podobně jako intenzivní fyzický výkon. Nepatří do kategorie „vyzkoušejte si to doma podle videa": dělá se ve skupině nebo v páru, pod vedením zkušeného facilitátora, který zná vaši zdravotní historii a umí sezení bezpečně vést i v případě potřeby zastavit. Pokud máte závažnější tělesné onemocnění, jste těhotná, léčíte se s psychiatrickou diagnózou nebo pravidelně užíváte léky, poraďte se předem se svým lékařem i s facilitátorem, který sezení povede. A totéž platí obráceně: úvaha o psychedelické zkušenosti není o nic bezpečnější zkratka. Obě cesty k rozšířeným stavům vědomí patří pod odborné vedení, ne do svépomoci.
Stejná opatrnost platí i pro to, co přijde po zážitku. Ať se rozšířený stav otevře dechem, nebo látkou, samotný prožitek je jen polovina práce. To hlavní se často odehraje až potom, v integraci toho, co se během sezení objevilo: v rozhovoru s facilitátorem, v odstupu, v tom, jak si to člověk zasadí do běžného života. Zážitek bez zpracování má tendenci rychle vyprchat.
Co si z toho odnést
Holotropní dýchání a psychedelika nejsou totéž a nejde je zaměňovat. Ale nejde ani říct, že spolu nemají nic společného. Moderní výzkum ukazuje, že míří ke stejné rodině stavů vědomí a hloubka zážitku může vycházet překvapivě blízko sebe. Rozdíl je v cestě: jedna vede přes molekulu, druhá přes to, jak dýcháte. A obě si zaslouží stejný respekt k riziku i stejnou opatrnost při výběru, s kým a kde do nich jdete.
Pokud vás holotropní dýchání zajímá a chcete probrat, jestli a jak by dávalo smysl zrovna pro vás, domluvme si vstupní konzultaci. Řeknu vám na rovinu, co od sezení čekat a jak se na něj připravit.
Zdroje
- Puente, I. (2014). Holotropic Breathwork Can Occasion Mystical Experiences in the Context of a Daylong Workshop. Journal of Transpersonal Research, 6(2), 40–50. (vč. srovnání s Griffiths a kol., 2011, dávka 10 mg/70 kg psilocybinu.)
- Havenith, M. N. a kol. (2025). Decreased CO2 saturation during circular breathwork supports emergence of altered states of consciousness. Communications Psychology, 3(1), 59.
- Fincham, G. W. a kol. (2023). High ventilation breathwork practices: An overview of their effects, mechanisms, and considerations for clinical applications. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 155, 105453.
- Grof, S. — Cesta psychonauta I (The Way of the Psychonaut, Vol. 1), sekce I: The History of Psychonautics.
- Griffiths, R. a kol. (2006) — zakládající dvojitě zaslepená studie z Johns Hopkins: psilocybin spolehlivě navozuje mysticko-typický zážitek s trvalým osobním a duchovním významem (citováno v Grofově díle).
- Carhart-Harris, R. (2016); Petri, G. a kol. (2014) — zobrazovací studie ukazující reorganizaci funkčních sítí mozku po LSD a psilocybinu (citováno v Grofově díle).
