Je holotropní dýchání bezpečné? Poctivý přehled kontraindikací

Kdo se poprvé dozví, jak holotropní dýchání probíhá, dřív nebo později si položí stejnou otázku: není tohle nebezpečné? Dvě až tři hodiny zrychleného, záměrně prohloubeného dýchání, silné emoce, někdy pláč nebo křik, k tomu práce s tělem. Zní to jako věc, do které se nemá skákat po hlavě, a ta opatrnost je namístě.

Odpověď na otázku bezpečnosti holotropního dýchání ale není jednoduché ano, nebo ne. Pro velkou většinu zdravých lidí, kteří projdou seriózním screeningem a dýchají pod vedením vyškoleného facilitátora, je metoda bezpečná. Zároveň existuje jasně daný okruh zdravotních stavů, kde se nedělá vůbec, nebo jen s výraznou opatrností. V tomhle článku najdete jejich poctivý přehled, bez strašení a bez zamlčování.

Proč holotropní dýchání potřebuje bezpečnostní pravidla

Holotropní dýchání pracuje s dechem, který je záměrně rychlejší a hlubší, než na jaký je tělo zvyklé. Tahle řízená hyperventilace snižuje hladinu oxidu uhličitého v krvi, odborně se tomu říká hypokapnie, a právě ten pokles spouští silné tělesné pocity: brnění, stahy svalů, vlny tepla nebo chladu, u řady lidí i velmi intenzivní emoce a vzpomínky.

Je to přesně ten mechanismus, který dělá metodu tak účinnou, a zároveň důvod, proč se nehodí úplně pro každého. Čím silnější proces, tím větší nároky klade na srdce, cévy, mozek i psychiku. Kontraindikace proto nejsou byrokracie navíc, ale přímý důsledek toho, jak metoda funguje.

Tělesné kontraindikace, které se neobcházejí

Seznam tělesných kontraindikací vychází přímo z textu Stanislava Grofa [2] a odpovídá i oficiálnímu screeningovému dotazníku, který dnes používají certifikovaní facilitátoři [3]. U každé položky je jasný fyziologický důvod:

• Závažná kardiovaskulární onemocnění — nekontrolovaná vysoká hypertenze, prodělaný infarkt, zánět srdečního svalu, fibrilace síní nebo mozkové krvácení. Sezení dokáže uvolnit silné potlačené emoce a fyzické napětí, třeba při znovuprožití porodu, a to je pro nemocné srdce riziko. Vysoký tlak musí být lékařsky kontrolovaný.
• Aneurysma (výduť cévy), a to i jeho výskyt u nejbližší rodiny.
• Prodělaná cévní mozková příhoda, TIA nebo jiné neurologické onemocnění.
• Glaukom (zelený zákal) a odchlípení sítnice v anamnéze — kvůli riziku zvýšení nitroočního tlaku nesmí tito lidé dostat práci s tělem. Samotné rychlejší dýchání jim ale nevadí.
• Epilepsie a záchvatová onemocnění, hlavně velké záchvaty grand mal — hyperventilace prokazatelně zesiluje epileptické mozkové vlny, neurologové ji používají i jako diagnostický test, a dokáže tak záchvat spustit.
• Těhotenství, jako relativní, ne absolutní kontraindikace — rozhoduje fáze těhotenství. Rizikové je hlavně znovuprožití porodu se stahy dělohy, které by v pokročilém těhotenství mohly vyvolat předčasný porod.
• Čerstvé operace, úrazy a zlomeniny — buď se sezení nezúčastníte, nebo nedostanete práci s tělem v postižené oblasti.
• Osteoporóza, kvůli riziku poškození kostí při intenzivnějším pohybu.
• Léky na ředění krve (antikoagulancia), podle oficiálního seznamu.

Jedno, co lidé na seznamu často čekají a není tam: astma. Podle Grofa se příznaky sezením spíš zlepšují, ne zhoršují, přesto má mít účastník inhalátor po ruce, pro jistotu [4].

Psychika: kdy holotropní dýchání není na místě

U psychiky se hranice nekreslí tak ostře jako u těla. Hodně záleží na takzvaném set & settingu, tedy na tom, kde sezení probíhá a kdo ho vede — krátký víkendový seminář má přísnější kritéria než pobytové zařízení se školeným zdravotnickým týmem [5].

Pokud jste v minulosti kvůli psychickým potížím byli hospitalizovaní, je to pro krátký seminář obvykle kontraindikace. Grof výslovně jmenuje paranoidní schizofrenii a těžkou bipolární poruchu [6]. Oficiální dotazníky se běžně ptají na psychiatrickou hospitalizaci v posledních zhruba deseti letech a na diagnózu bipolární poruchy nebo schizofrenie [7].

Psychóza zůstává kontraindikací, a to bez výjimky. Občas se objeví tvrzení, že holotropní dýchání dokáže pomoct i lidem s psychotickým onemocněním, podložené konkrétními čísly o poklesu rehospitalizací. Je to omyl. Studie, na kterou se podobná tvrzení odvolávají, holotropní dýchání psychotickým pacientům ve skutečnosti vůbec nepodávala. Zkoumala vzdělávací program pro zdravotnický personál a studenty, kteří si techniku sami vyzkoušeli v rámci výcviku, ne jako léčbu svých pacientů, a žádná data o rehospitalizacích v ní nejsou [8]. Když podobné tvrzení uslyšíte, berte ho jako mýtus, ne jako doloženou léčbu.

Mezi rizikové skupiny patří i lidé s panickou poruchou. Tytéž tělesné pocity, které vznikají z poklesu oxidu uhličitého a jinde slouží k terapeutickému odblokování, u nich mohou spustit záchvat paniky. Hodně záleží na tom, jak si je člověk vyloží, a proto je klíčová právě práce facilitátora s rámováním celého zážitku [9].

Průzkumné práce se pokoušely jít ještě dál a zjistit, čí osobnostní rysy predikují, komu holotropní dýchání sedne. Jedna nepublikovaná disertace zkoumala roli takzvané absorpce, tedy schopnosti hluboko se ponořit do prožitku, a dalších psychosociálních faktorů [10]. Jde ale o slabou, nepublikovanou evidenci, ne o nástroj, který by dnes někdo reálně používal k výběru účastníků.

Proč se to dělá pod vedením vyškoleného facilitátora

Právě proto, že kontraindikací je tolik a některé se dají odhalit jen rozhovorem, ne pohledem, stojí a padá bezpečnost holotropního dýchání s tím, kdo sezení vede a jak moc dopředu.

Tahle kombinace, screening předem a zkušený tým během sezení, je důvod, proč se metoda nedoporučuje zkoušet o samotě nebo bez vedení. Riziko není v samotném dýchání, ale v tom, dělat ho bez znalosti vlastních kontraindikací a bez nikoho, kdo by v krizové chvíli zasáhl.

Bezpečnost holotropního dýchání nestojí na tom, že je neškodné úplně pro každého. Stojí na tom, že se předem poctivě zjistí, pro koho vhodné není.

Co ukazuje praxe — a jak to rámovat poctivě

Nejsilnější praktický argument pro bezpečnost holotropního dýchání pochází přímo z kliniky. Psychiatr James Eyerman popsal dvanáct let praxe, roky 1989 až 2001, kdy holotropní dýchání používali jako doplněk psychiatrické léčby na lůžkovém oddělení jedné americké nemocnice. Prošlo jím přibližně 11 000 hospitalizovaných pacientů napříč diagnózami a nebyla zaznamenána jediná vážná nežádoucí reakce [12]. Sám Grof k tomu dodává vlastní zkušenost: za víc než 35 000 sezení viděl jediný záchvat grand mal, u člověka, který epilepsii měl už v anamnéze, a i ten po dvouhodinovém spánku odezněl [13].

Je ale poctivé říct, o jaký typ důkazu jde. Eyermanova zpráva je retrospektivní klinický report publikovaný v newsletteru neziskové organizace, ne kontrolovaná studie s kontrolní skupinou a standardizovaným měřením. Je to silná zkušenostní evidence z reálného provozu, ne důkaz na úrovni randomizované studie, a platí pod podmínkou, kterou zdůrazňují oba zdroje: při kvalifikovaném vedení a respektování kontraindikací. Ta čísla nedokazují, že je metoda bezpečná úplně pro každého. Dokazují, že v rukou vyškoleného týmu, který poctivě screenuje účastníky předem, jsou vážné komplikace extrémně vzácné [12].

Co si z toho odnést

Holotropní dýchání není nebezpečná technika, které je radno se bát. Je to intenzivní technika, která si žádá stejný respekt jako cokoliv jiného, co silně zasahuje do těla i psychiky. Naprostá většina lidí ji zvládne bez potíží, pokud předtím poctivě projde screeningem a dýchá pod vedením někoho, kdo ví, co dělá.

Než se na seminář přihlásíte, projděte si se mnou svůj zdravotní stav a to, co od sezení čekáte. Domluvit se dá na vstupní konzultaci — probereme, jestli je holotropní dýchání pro vás vhodná cesta, a pokud ne, řekneme si to narovinu.

Zdroje

1. Grof, S. & Grof, C. (2010): Holotropic Breathwork, 2. vydání, kap. 4 — Screening for Physical and Emotional Contraindications (screening probíhá předem, ideálně korespondenčně, ne až na místě).
2. Grof, S. & Grof, C. (2010): Holotropic Breathwork, 2. vydání, kap. 4 (seznam fyzických kontraindikací).
3. Holotropic Breathwork LA — Contraindications (oficiální screeningový dotazník certifikovaných facilitátorů). web
4. Grof, S. & Grof, C. (2010): Holotropic Breathwork, 2. vydání, kap. 4 (astma není kontraindikace, doporučen inhalátor po ruce).
5. Grof, S. & Grof, C. (2010): Holotropic Breathwork, 2. vydání, kap. 4 (set & setting, přísnější kritéria pro krátký seminář).
6. Grof, S. & Grof, C. (2010): Holotropic Breathwork, 2. vydání, kap. 4 (paranoidní schizofrenie a těžká bipolární porucha jako kontraindikace pro krátký seminář).
7. Holotropic Breathwork LA — Contraindications (dotazník na psychiatrickou hospitalizaci a diagnózu v posledních cca 10 letech).
8. Machado, D. M., Murta, S. G., & da Costa, I. I. (2020): Applying intervention mapping approach to a program for early intervention in first-episode mental crisis of a psychotic type. Psicologia: Reflexão e Crítica, 33(1), 3. PubMed
9. Meuret, A. E., Ritz, T., Wilhelm, F. H., & Roth, W. T. (2005): Voluntary hyperventilation in the treatment of panic disorder—functions of hyperventilation, their implications for breathing training, and recommendations for standardization. Clinical Psychology Review, 25(3), 285–306. PubMed
10. Hanratty, P. M. (2002): Predicting the outcome of holotropic breathwork using the high risk model of threat perception. Nepublikovaná disertační práce, Saybrook Institute, San Francisco, CA.
11. Grof, S. & Grof, C. (2010): Holotropic Breathwork, 2. vydání, kap. 4 (bezpečnostní pravidla sezení: dvojice, sitter, slovo „Stop“, souhlas s prací s tělem, integrace).
12. Eyerman, J. (2013): A Clinical Report of Holotropic Breathwork in 11,000 Psychiatric Inpatients in a Community Hospital Setting. MAPS Bulletin, 23(1) — Special Edition „Psychedelics in Psychology and Psychiatry“, str. 24–27. MAPS
13. Grof, S. & Grof, C. (2010): Holotropic Breathwork, 2. vydání, kap. 4 (více než 35 000 sezení, jediný záchvat grand mal u člověka s epilepsií v anamnéze).